Elektronické časovače pro modely F1B (autor: Jan Čihák)
K sepsání tohoto článku jsem byl inspirován faktem, který je zřejmý na první pohled. Rozhlédneme-li se na soutěži volných modelů, neustále přibývá modelů, které mají namísto mechanického časovače časovač elektronický. V kategorii F1A se jedná již o „povinnou“ výbavu každého modelu, který má létat na špičkové úrovni. Na MS v roce 2011 se v kategorii F1A objevil snad už jen jediný závodník, který by nevlastnil model s elektronickým časovačem. Byl na to náležitě hrdý a na tričku měl krásný nápis „No servos, no tears; no flappers, no fear!“ ( žádná serva, žádné slzy; žádný „flapper“, žádný strach). I to dokazuje, že elektronika proniká velmi rychle do všech odvětví včetně leteckého modelářství. Jak již bylo zmíněno v kategorii F1A elektronický časovač se stal standardním vybavením, v kategorii F1B je použití elektronického časovače na neustálém vzestupu. Z tohoto důvodu chci čtenáře seznámit s jeho využitím, výhodami a nevýhodami, které jeho použití přináší.
V případě, že se rozhodnete do svého modelu použít elektronický časovač, je nutné zvážit několik okolností. Elektronický časovač sice přímo nezvýší výkonnost modelu v kategorii F1B sám o sobě, ale uživatelský komfort je mnohem vyšší než při použití časovače mechanického. Další nepopiratelnou předností je fakt, že nastavení jednotlivých časových sekvencí je mnohem jednodušší a zároveň také přesnější. Další výhodou elektronického časovače je možnost použití RC/determalizátoru (dále jen RC/DT), tedy zařízení, které umožní ukončit předčasně let modelu v případě, že má dostatečnou výšku k nalétnutí maxima, v případě že hrozí přistání modelu do nebezpečného místa atd. Zároveň elektronický časovač může umožnit prodloužení doby letu, která je nastavena na zemi. To se může hodit v okamžiku, kdy má model dostatečnou výšku k přelétnutí překážky a víme, že má během několika okamžiků dojít k ukončení letu, což by znamenalo přistání modelu například do stromořadí a podobně. V tento okamžik lze prodloužit dobu letu a zajistit tak přistání do bezpečného terénu.
Výhody elektronického časovače jsou tedy zřejmé. Podstatným faktem při rozhodnutí je skutečnost, zda jsme schopni při jeho použití dodržet minimální hmotnost modelu, která je podstatná! V dnešní době to však již není díky li-pol bateriím velký problém. Kompletní váha pylonu s elektronickým časovačem, baterií a mechanickým hýbáním křídla (dále jen WW) je 30 gramů. Pokud použijeme místo mechanického WW elektronické, tedy ovládané druhým servem, vzroste váha na 35 gramů. V případě modelu se třemi servy a s hýbáním křídel na obou polovinách je hmotnost pylonu 40 gramů. To je podstatný nárůst hmotnosti. Pro ilustraci uvádím, že pylon s mechanickým časovačem měl 27 gramů. Tedy nárůst hmotnosti je 3-13 gramů. Modely lze ale i přes tuto skutečnost, v případě že použijeme elektronický časovač s mechanickým WW, postavit do požadované hmotnosti. Za větší nevýhodu lze považovat nutnost starat se o baterie, kterými je časovač napájen, hlídat jejich kapacitu atd. Nicméně v případě použití mechanického časovače je také nutné pečlivě čistit a mazat hodinový strojek. Mírnou nevýhodou může být nutnost nabíjet baterie a mít tedy přístup k elektrickému proudu. Ale ani to není v dnešní době problém a k časovači existuje nabíječ, který je schopen přes konektor umístěný v pylonu nabíjet baterii z autobaterie stejně jako mobilní telefon. Jedinou důležitou podmínkou je zapojit nabíječ baterie, který se dodává k elektronickému časovači na napětí 12V.
Pokud se blíže podíváme na komunikaci mezi časovačem a programátorem, lze ji zajistit pomocí spojení kabelem přes konektor nebo bezdrátovým přenosem. V mém případě je zajištěna bezdrátovým přenosem přes infraport (IRC Sensor). Domnívám se, že oba dva druhy komunikace mají své výhody i nevýhody, ale netroufám si jednoznačně určit o kolik procent je která cesta lepší. Mnohým se právem může zdát, že programování přes kabel je bezpečnější a jistější. Proti tomu nelze nic namítnout. Na obranu bezdrátového programování musím říci, že nám poté postačí jediná krabička jako programátor a zároveň jako ovládání RC determalizátoru (RC/DT). Pokud je programování přes kabel, bývá obvykle nutné použít druhou „krabičku“ jako ovládání RC/DT. Skutečnost je taková, že by nebylo příliš pohodlné jako ovládání RC/DT používat programátor, z něhož nám vyčnívá 50 centimetrů dlouhý programovací kabel. V tento okamžik by bylo nutné kabel nějak schovat, nebo jej zapojovat přes konektor, a to nejen do časovače, ale i do samotného programátoru. Výrobci elektronických časovačů mají různé způsoby programování a nechám tedy na vás, jaký způsob si v dnešní době zvolíte, zda přes konektor nebo bezdrátový přenos.
Jak vlastně funguje RC/DT? Jedná se o možnost ovládat funkci determalizátoru v jiný čas, než který je předem nastaven v paměti časovače (ještě na zemi). Každý časovač a každý programátor má přidělenou vlastní frekvenci, která je označována jako DT/CODE, a není tedy možné použít k determalizaci modelu jiný programátor, než ten, který pracuje na stejné frekvenci jako časovač. V praxi to funguje tak, že každý programátor má přidělenou určitou frekvenci a je určen pro několik modelů, jejichž časovač pracuje na stejné frekvenci jako programátor. Výrobci jsou po uvedení DT/CODU schopni vyrobit požadovaný počet časovačů a programátorů na příslušné frekvenci. Obavy z toho, že může dojít k ovládání RC/DT jiným modelářem na letišti jsou, jak pevně věřím a doufám, neopodstatněné. Na MS 2011 v Argentině, již mnoho lidí používalo elektronické časovače v kategorii F1B a nezaznamenal jsem jedinou zmínku o této možnosti. Stejně tak v kategorii F1A, kde již celé startovní pole používá elektronické časovače, jsem do nynější doby neslyšel o nechtěné vzájemné RC/DT. Snad až na jeden případ, který se stal v loňském roce na Všechově při soutěži SP, kdy soutěžící v kategorii F1A ztratil ovladač od RC/DT a nálezce nenapadlo nic lepšího, než vyzkoušet, jak a které tlačítko funguje, bohužel zrovna při soutěžním letu modelu. Takže doporučuji ke koupi takový ovladač RC/DT, který lze vypnout a nejen to, bylo by vhodné, aby zapínání bylo zakryto a pro nezasvěceného nálezce utajeno. Vy pak budete ovládání RC/DT zapínat jen v okamžiku jeho použití.
Nastavování a programování jednotlivých funkcí při použití elektronického časovače může mnoho zájemců odradit. Jejich obavy jsou ale neodůvodněné, protože nastavování časových sekvencí není rozhodně nijak složité. Často jsem slyšel, že při používání elektronického časovače je nutné často létat z toho důvodu, aby člověk měl programování funkcí „v ruce“. Je sice pravda, že programování vyžaduje určitou praxi, ale jakmile se jednou naučíme s programátorem zacházet, a to se stane v okamžiku kdy budeme nastavovat požadované časové sekvence již doma před prvním letem modelu (za pomoci návodu). Další trimování časových sekvencí je možné bez problémů provádět v průběhu zalétávání modelu na letišti, kdy odpadá v kategorii F1B pilování disku časovače podle chování modelu a všechny časové sekvence lze nastavit pohodlně. V případě měnícího se počasí v průběhu soutěže je rovněž možné pohodlně měnit časové sekvence na požadovanou hodnotu. Bohužel je nutné pečlivě si zapsat nastavení časových sekvencí v případě, že chceme měnit časové sekvence v průběhu létání, protože časovač je schopen pamatovat si pouze jedno nastavení. To píši záměrně, protože některé časovače nebo programátory mají paměť na více letových módů, které umožní měnit tyto módy mezi sebou, bez nutnosti mít zaznamenány jednotlivé časové sekvence.
Pokud se rozhodujete zda použít a nebo ne elektronický časovač do modelu F1B, zajisté si kladete otázku, jak je to při létání ve vlhku a nebo za deště. Celý časovač včetně serva je ukryt v pylonu. Plošný spoj časovače je lakován a zavařen ve smršťovací fólii. Tím je problém minimalizován. Jediný vstup, který není chráněn proti vodě, je konektor na povrchu pylonu. Tento velmi malý a nechráněný vstup by mohl být eventuálně ovlivněn, pokud by se do něho dostalo určité množství vody. V případě nutnosti by bylo možné chránit tento vstup například pomocí kousku izolepy. Pokud dojde k přistání modelu s elektronickým časovačem do vody (rybník, nádrž atd.) a došlo by k zatopení celého prostoru pylonu, ve kterém se časovač nachází, nedovoluji si hodnotit, jak by to vše dopadlo. Je to ale daň za rychlejší a pohodlnější nastavování časových sekvencí, a to včetně možnosti bezpečnějšího létání, které umožní právě elektronický časovač včetně RC/DT. V případě, že by mělo hrozit přistání modelu právě do vody, lze pomocí RC/DT zajistit přistání mimo nebezpečnou plochu, pokud jej modelář správně použije. Kontakty doporučuje výrobce čas od času ošetřit, v našem případě by se mohlo jednat o průmyslově vyráběný a celkem dobře dostupný Kontaktol. Baterie vydrží podle mých zkušeností bez problémů přes šedesát tříminutových cyklů, to znamená, že je možné na jedno nabití bez problémů odlétat soutěž, a to včetně rozlétávání. V případě velmi chladného počasí, bude záležet na teplotní závislosti použité baterie. Na to je bezpodmínečně nutné při létání s elektronickými modely pamatovat!
Pro případ ztráty programátoru nebo ovládání RC/DT doporučuji jej čitelně a výrazně označit pro případného nálezce. Pokud jej ztratíme, nezoufejme, nekončí tím létání s modelem. Lze s ním totiž létat v již nastaveném letovém módu. Pokud některý z kolegů vlastní stejný programátor, lze jej použít k nastavení i vašeho modelu. Pokud ztratíme ovladač RC/DT, nebude možné dálkově ovládat determalizátor, takže model bude létat jako s běžným mechanickým časovačem.
Co se týká možnosti mechanického postižení časovače v případě otřesů modelu při prasknutí gumového svazku nebo jiných otřesů, dovoluji si tvrdit, že na tom elektronický časovač není z hlediska možnosti poškození o nic hůře než časovač elektronický. Baterie i časovač je přilepen silikonem ke stěně pylonu a spoj je tedy dostatečně pružný. Servo je přišroubováno na destičce, kterou je možné snadno demontovat z pylonu. Všechny kontakty časovače s baterií a servy jsou zajištěny přes konektor, a lze je snadno po demontáži hlavní desky rozpojit.
V závislosti na výrobci a na jeho značce se pohybuje i cena elektronických komponentů . Cenu nelze uvést přesně, závisí na momentálním kurzu CZK a také na tom, jaké vybavení pořizujeme. Lze k tomu obecně říci jen to, že cena se pohybuje u kategorií F1B v cenové relaci mechanických časovačů nebo o málo vyšší, s tím rozdílem, že je nutné pořídit si programátor, který lze použít pro všechny elektronické modely, pokud máte všechny časovače od stejného výrobce. Cena programátoru se rovná přibližně ceně časovače. Při nákupu doporučuji dobře zvážit, od koho si časovač zakoupíte, a to z důvodu servisu, který je v domácích podmínkách neproveditelný. Zároveň je výhodné zakoupit časovač od takového výrobce, který má v sortimentu širší nabídku (například více verzí a doplňků), pokud by pro vás připadal některý z doplňků v úvahu.
Cílem tohoto článku bylo čtenáře seznámit s výhodami a riziky při použití elektronického časovače oproti mechanickému. Zároveň se jedná o vstupní informaci pro ty, kteří mají zájem o zakoupení elektronického časovače a stále ještě zvažují své možnosti. Domnívám se, že obsluha elektronického časovače je stejně jednoduchá jako u časovače mechanického, jen s tím rozdílem, že je pohodlnější a jedná se pouze o obsluhu programátoru.