LMK Sezimovo Ústí Modelářské články

LMK Sezimovo Ústí













Fair play – neznámý fenomén moderní doby (autor: Jan Čihák)

V dnešní individualizované společnosti, kdy se každý snaží „utrhnout“ co nejvíce pro sebe, se tento trend promítá do všech lidských činností, a to včetně leteckého modelářství.

Modelářství mnohým přináší uspokojení, radost a potěšení z činnosti samé. V odborné literatuře je možné se setkat s pojmem „flow“ – plynutí, který naznačuje nebo by měl naznačovat smysl toho, k čemu má modelářství sloužit. Mám tím na mysli uvolnění, relaxaci, oproštění od pracovních nebo jiných starostí. Modelářství je tedy možné takto chápat a může nám „bláznům“ – modelářům hodně dávat.

Společnost však není v dnešní době jen individualizovaná, ale také výkonově orientovaná. Všichni jsme hodnoceni za odvedenou práci, za dobře splněný úkol následuje odměna atd. Ve sportu (a to i v modelářství) jsou sportovci hodnoceni především za výkon.

Vítězové jsou (již od antických dob, kdy se do sportu poprvé vnesl soutěživý rys) oslavováni na výsluní, o poražených se nemluví. Vítězství se proto stává mocným lákadlem pro spousty soutěžících. Někteří jsou pro vítězství ochotni sáhnout hluboko do svých rezerv, jiní i porušit pravidla nebo fair play. Chci na tuto skutečnost upozornit i v souvislosti s naším koníčkem – leteckým modelářstvím.

V poslední době se množí případy porušování oficiálních pravidel i pravidel fair play, které spolu velmi úzce souvisejí. Před určitou dobou jsem se, i ve společné internetové diskusi, jednoznačně vyjádřil, že by pro výběr reprezentace nemělo být využíváno těch soutěží, ve kterých nejsou přítomni oficiální časoměřiči. Ti, kteří na mé připomínky zareagovali, však mé názory a obavy o „fair play“ odsoudili jako zbytečné. Místo oficiálních časoměřičů soutěžní lety měří kolegové z klubu, rodinní příslušníci nebo náhodní příchozí (bývalí starší modeláři), kterým jsou mnohdy do ruky doslova vraženy stopky, aby změřili toho či onoho soutěžícího, bez ohledu na jejich připomínky že již hůře vidí.

Mezi námi jsou však i „borci“, kteří se nezastaví ani před oficiálními časoměřiči, pokud si tito nejsou naprosto jistí! V této souvislosti je nutné přiznat, že sehnat časoměřiče je skutečně nesnadné a pokud je již seženeme a nejsou to aktivní modeláři, kteří bezpečně znají pravidla, mohou snadno i po provedeném školení podlehnout nátlaku soutěžícího.

Porušování pravidel si není možné nepovšimnout. Děje se to i na soutěžích českého a světového poháru. Jen pro ilustraci chci přiblížit některé z těchto situací. Již mnohokrát jsem se setkal s jevem „ještě letí“, kdy soutěžící stojí s dalekohledem za zády časoměřiče (ať již oficiálního nebo zvoleného) a stále mu opakuje, že jeho model je stále ve vzduchu, ti upovídanější soutěžící jsou schopni dokonce přesně popisovat, kde se jejich model nachází a to až do uplynutí maxima. Nejistý časoměřič jen těžko odolá nátlaku a nezáleží na tom, zda model viděl přistát, pokud je vmanipulován do situace, že se určitě spletl.

Jiným případem je po nepodařeném pokusu být dostatečně hlasitý, sebejistý a dokázat si vyhádat více pokusů než dovolují pravidla. Představme si situaci, že soutěžící, který létá kategorii F1A, přistál s modelem na šňůře do země, tedy

„Pokus se považuje za neúspěšný, je-li model vypuštěn a jestliže vznikne alespoň jedna z následujících situací. Pokud se tak stane při prvním pokusu, soutěžící má právo na druhý pokus.
a) model se vrátí na zem, aniž se odpoutal od vlečné šňůry.“

(viz. bod 3.1.5.a. Definice neúspěšného pokusu, Sportovní řád, Část 4 – Letecké modelářství, Svazek F1 – Volně létající modely, platný od 01.01.2008). Časoměřič mu správně umožnil 2. pokus, ve kterém soutěžící odletěl 18 s (což mělo být podle pravidel zapsáno do výsledku, neboť

„Délka letu dosažená ve druhém pokusu. Pokud je i druhý pokus neúspěšný ve smyslu definice 3.1.5.a., 3.1.5.b., 3.1.5.c, 3.1.5.d., nebo 3.1.5.e., je zapsána nula.“

(viz. bod 3.1.4.b. Definice platného letu, Sportovní řád, Část 4 – Letecké modelářství, Svazek F1 – Volně létající modely, platný od 01.01.2008)

Časoměřiči ale znejistěli, protože si nebyli jisti, co mají zapsat, načež soutěžící toho okamžitě využil, aby mohl odletět 3. pokus, který pravidla vůbec neznají, je přesvědčil ještě o správnosti 3. pokusu. Tento soutěžící, jako opravdu zkušený reprezentant, velmi dobře věděl, že na 3. pokus nemá v žádném případě nárok. Dle mého názoru se jedná o jasný podvod při soutěži, i když lze oprávněně namítnout, že to byla i chyba časoměřičů, což je také nepopiratelný fakt. Kde je ale svědomí soutěžícího a jeho smysl pro spravedlivé soutěžení a fair play?

Pro dokončení příběhu pak již ale vůbec nerozumím jednání soutěžícího, kterému se nepovedl ani jím požadovaný 3. pokus, a proto si šel poté stěžovat řediteli soutěže, že jsou časoměřiči špatně proškoleni, že jej nechali letět ještě 3. pokus a jemu se tak ze strany organizátorů stala křivda.

Jak bylo řečeno již v úvodu, dnes jde především o výkon, vše ostatní je nepodstatné! Jiný odlišný případ je porušování technických pravidel a parametrů, čímž myslím lehčí model než povolují pravidla, větší plocha modelu, delší vlečná šňůra nebo dokonce těžší gumový svazek atd. Při porušení těchto pravidel, pokud se to pořadateli podaří odhalit, má pravomoc k tomu, aby jury soutěžícího diskvalifikovala. Troufám si tvrdit, že za některé porušení technických pravidel nemohou soutěžící (i když plně zodpovídají za model), protože tak nečiní úmyslně, a to např. tehdy, pokud si zakoupí hotový model, a ten je o 1 g lehčí nebo má například o 0,5 cm2 větší plochu.

Hranice mezi úmyslným a neúmyslným porušením technických pravidel není možné rozpoznat, a proto je nutné nekompromisně postupovat při jejich sankcionizování, aby nebyl nikdo zvýhodněn. Domnívám se, že by i na „obyčejných“ soutěžích typu ČP, MČR, SP bylo vhodné provést namátkovou kontrolu vybraných technických parametrů, jakými je délka vlečné šňůry a váha gumového svazku, jak se tomu běžně děje na ME nebo MS. Beru ale v úvahu náročnost takovéto kontroly pro pořadatele, a tak i nadále je možné zcela beztrestně soutěžit s modely, které neodpovídají pravidlům, protože si soutěžící mohou být jisti, že je něco takového, jako je technická kontrola u nás v ČR nepotká.

Se všemi těmito nešvary jsem se setkal jak v letech předcházejících, tak i v letošním roce. Ptám se tedy, co s tím budeme dělat? Jeden můj francouzský kamarád říká „enjoy your flying“ (užívej si létání), ale ptám se, jak je možné mít potěšení z létání, z tak krásného koníčka, který nejen mě, ale i nám všem, „ničí“ pár jedinců toužících po úspěchu a po „pár vteřinách slávy“. Chci proto všechny závodníky vyzvat k tomu, aby nejen znali doslovné aktualizované znění pravidel i se všemi úskalími, které se v nich skrývají, ale aby je i dodržovali.

Opravdu nevím, zda jsou výše popsané případy ojedinělé nebo jsou takové případy běžnou praxí na letecko-modelářských soutěžích. A proto - raději méně soutěží, ale poctivě provedených.

Bohužel tyto mnou popsané případy opět vyvolávají, pro někoho jistě nepříjemné, úvahy o tom, že by skutečně pro výběr reprezentace nemělo být využíváno těch soutěží, ve kterých nejsou přítomni oficiální časoměřiči, i přes jejich možné chyby a omyly. A to i přes veškerá a jistě upřímně míněná ujišťování představitelů pořádajících modelářských klubů, že u nich je vždy vše v pořádku i bez časoměřičů.

Pojďme tedy zabránit tomu, aby kdokoliv bez ohledu na své mládí či zralý věk, bez ohledu na to, zda je začátečník či reprezentant s mnohaletou zkušeností, mohl porušovat oficiální pravidla i pravidla fair play a aby zničil našeho krásného koníčka – letecké modelářství. Naučme se dobře pravidla, bude se nám to hodit, až je budeme chtít oprávněně použít!



LMK Sezimovo Ústí & Jan Čihák ©2012